Invalidé bez důchodu, mýtus nebo realita?


27. 10. 2018, autor @lekarpraha

Podle § 40 odst. 1) zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. mají na přiznání invalidního důchodu nárok lidé, kteří byli Českou správou sociálního zabezpečení uznáni invalidními a zároveň získali následující počet let důchodového pojištění:

a) do 20 let méně než jeden rok,
b) od 20 let do 22 let jeden rok,
c) od 22 let do 24 let dva roky,
d) od 24 let do 26 let tři roky,
e) od 26 let do 28 let čtyři roky a
f) nad 28 let pět roků.

Pokud je Vám například více než 28 let, stačí Vám tedy získat 5 let pojištění, do kterého se započítávají i náhradní doby, včetně školní docházky (ovšem jen u starších ročníků; aktuálně se mladým lidem školní docházka nezapočítává vůbec, aby stát ušetřil - můžete si přečíst kompletní znění zákona, platného k říjnu 2018).

Pak je zde ovšem druhá podmínka, definovaná v § 40 odst. 2), podle které musíte uvedenou minimální dobu pojištění získat v posledních 10 letech před vznikem invalidity. U osob starších 38 let pak v posledních 20 letech, ale musíte v nich získat alespoň 10 let pojištění, tedy dvojnásobek.

Doba pojištění, kterou jste získali ještě dříve, se nezapočítává vůbec. To je hlavní problém. Řada lidí má léta trvající vážné zdravotní problémy, nemohou kvůli nim nastoupit do zaměstnání, avšak lékaři nejsou schopni stanovit správnou diagnózu (např. u vzácných onemocnění), nebo prostě obtíže pacientů bagatelizují. Dochází tak k tomu, že je jim přiznána invalidita až v momentě, kdy přestanou splňovat onu podmínku "5/10", resp. "10/20" podle § 40 odst. 2) zákona a na důchod nemají nárok

Je sice možné explicitně požádat o přiznání důchodu "ke dni vzniku invalidity", ovšem praxe je taková, že ČSSZ většinou stanoví den vzniku invalidity shodně se dnem podání žádosti o ID, snad s výjimkou invalidity vzniklé nějakou náhlou událostí, úrazem aj. U interních a zvláště onkologických onemocnění je však většinou obtížné stanovit, kdy vlastně ke vzniku invalidty došlo a zpětně dokázat, že již po léta byl stav pacienta takový, že mu vznikl nárok na ID. U řady onkologických pacientů jsou jejich obtíže většinou přisuzovány chronickému únavovému syndromu, což je obvyklá zástupná diagnóza, když nelze zjisti pravou příčinu nemoci. Lékaři se s tím spokojí a ČSSZ rovněž (a jak ráda).

Pokud jde zároveň o občany ve 3. stupni invalidity, tedy s nejtěžším postižením, kteří pracovat a tím získat další dobu pojištění nemohou, zůstávají bez příjmu i nadále. Pokud je jejich onemocnění nevyléčitelné, tak až do smrti.

Existuje sice systém dávek pomoci v hmotné nouzi, avšak zde jsou zdravotně postižení často diskriminováni a po nějaké době pobírání příspěvků jim bývá naznačeno, že je pobírají již dlouho a pod nějakou záminkou jim mohou být dávky odejmuty, viz moje kauza. Za situace, kdy úředníci na Ministerstvu práce a sociálních věcí podaná odvolání obratem zamítají, se takto těžce zdravotně postižení snadno dostávají do neřešitelné situace, kdy nemají ani na potraviny, ani na část nájmu, když započítám částečnou úhradu z příspěvku na bydlení.

Ten chtěla již minulá vláda v roce 2017 v tichosti jako přílepek k návrhu zákona o sociálním bydlení zrušit, resp. přeměnit v dávku hmotné nouze, se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Obdobnou legislativní změnu má pod zástěrkou "větší adresnosti sociálních dávek" v plánu i vláda stávající. Podrobnosti v dalším článku.



(c) 2018 - 2019 @lekarpraha
Aktualizováno dne: 18. 11. 2019. Web je v souladu s GDPR.